Cítíte tu změnu? Vzduch je protkán vůní zeminy, slunce a něčeho nového. Jako by příroda šeptala: „Vstávej, už je čas.“ Jenže co když se nám vstávat vůbec nechce? Co když místo přívalu energie cítíme jen jarní únavu?
Jarní únava není slabost. Je to signál.
Určitě už jste ten pojem slyšeli. A možná jste ho i zažili. Jarní únava přichází v momentě, kdy tělo nestíhá zpracovat změny, které jaro přináší. Dny se prodlužují, teploty stoupají, slunce začíná hřát a my máme pocit, že bychom měli být aktivnější. Že už „není čas ztrácet čas“.
Ale tělo to nemusí cítit stejně.
Přechod ze zimního režimu je náročný. Změny teplot, časového rytmu, hormonální výkyvy… A my do toho často přidáme ještě náš tlak na výkon: „Teď už musím začít makat, teď se to musí rozjet!“
I já mívám na jaře chuť se do všeho pustit s plnou vervou – a často se to i daří. Ale když zapomenu na odpočinek, tělo mě velmi rychle zastaví. A to tak důsledně, že mi nezbývá než znovu přehodnotit své tempo. Proto se snažím rovnoměrně rozprostírat pracovní aktivitu s odpočinkem – ať už tím aktivním, třeba na procházce, nebo tím úplně pasivním, u knížky či oblíbeného seriálu. A nezapomínám ani na čas se svými blízkými. Ani čas sama se sebou. Někdy totiž stačí jen pár minut, a všechno se začne měnit.
Jak na jarní únavu? Vraťte se k sobě
Dnes už vím, že jarní únava není problém, který je třeba rychle „vyřešit“. Je to volání těla po jemnosti. Po pozornosti. A po návratu k přirozenému rytmu.
Co mi pomohlo?
- Vykašlat se na výkonnost.
Všechny seznamy a plány si nechávám na později. Měsíc, dva – to nevadí. Vážně se nic nestane, když nebudou okna umytá do Velikonoc.
- Barevná snídaně jako nový rituál.
Zní to banálně, ale začít den jídlem, které je radost připravit i sníst, má obrovskou sílu. Sladká nebo slaná? Klidně obojí. Důležité je, že mi chutná, že mě těší – a že tělu dodá sílu.
- Pobyt v přírodě – bez cíle.
Nepotřebuju projít 10 km, nepotřebuju dojít „někam“. Stačí mi malý kus lesa, ve kterém se můžu na chvíli ztratit. Poslouchat ptáky, pozorovat semínka prorážející listí, jen tak bloumat. A klidně si i sednout, zout boty a cítit pod nohama zem.
- Emoce ven.
Už se nebojím toho, že v lese pláču nebo křičím. Emoce v těle nejsou špatné. Jsou tam proto, aby proudily. A jakmile jim dáme prostor, uleví se nám.
- Dětská radost.
Děti jsou naši nejlepší učitelé jara. Neřeší, že jsou špinavé. Žijí v přítomném okamžiku. Pozorujte je. A klidně se přidejte. I tohle je návrat k sobě.
Restart těla i mysli: Jídlo, příroda a laskavost
Možná právě teď tělo volá o pozornost a vysílá jasné signály, kterým ale nevěnujeme dostatek prostoru. Jak je rozpoznat a co vlastně znamenají? Podívejte se na můj článek 👉 Jak s námi tělo komunikuje – může vám pomoci zorientovat se v jemných tělesných zprávách, které často přehlížíme.
Už pár dní se cítím mnohem lépe. Ne proto, že bych si odškrtla všechno z to-do listu. Ale proto, že jsem se na sebe přestala zlobit. Vrátila jsem se k tomu, co mě skutečně vyživuje – jídlo, příroda, bytí.
Nechci teď radit, co „dělat“ proti jarní únavě. Každé tělo je jiné. Ale možná vám pomůže moje zkušenost. Možná si díky ní dovolíte na chvíli se zastavit a nechat se unést vůní jara.
Jarní probouzení totiž nemusí být o výkonu. Může být o návratu k sobě. Může být jemné, pomalé, opravdové.
A víte co?
V tom je ten skutečný nový dech.
Ten, který nevyčerpává. Ale který nás dělá znovu celistvými.
Tak jaru zdar. A sobě taky 💛
S láskou, Alexandra
