Tento článek vznikl v rámci předmětu Kinezioterapie v těhotenství a šestinedělí, který vyučuji na Univerzitě Palackého v Olomouci – studijní program Fyzioterapie.
Autorkou je, toho času studentka 2. ročníku bakalářského studia, Markéta Kociánová. Datum odevzdání: 7. 3. 2024. Článek vznikl jako součást výukového úkolu, kdy měli studenti na základě probírané látky zpracovat téma, které je zaujalo a vnímají ho jako důležité. Velmi si cením toho, že už ve druhém ročníku dokáží přemýšlet nejen odborně, ale i s hlubokým respektem k tělu, emocím a prožitkům ženy. Markétin text krásně ukazuje, že fyzioterapie není jen o těle, ale o celém člověku.
Děkuji jí za souhlas se sdílením.
Císařský řez je operační zákrok, při kterém dochází k vyjmutí dítěte z těla matky přes dutinu břišní. Je považován za jednu z nejstarších operací, ke které mělo docházet už ve starověku. Pro provedení císařského řezu musí být splněny určité podmínky, jelikož se jedná o méně šetrnou metodu oproti přirozenému vaginálnímu porodu. Císařský řez je indikován v případech, kdy je ohroženo zdraví dítěte i matky, anebo není možné rodit přirozeně. Těchto podmínek je celá řada.
Dle indikací se císařský řez dělí na plánovaný a akutní. Plánovaný císařský řez je zákrok, o kterém je rozhodnuto během těhotenství na základě anamnézy matky či dítěte a je dán termín. K akutnímu císařskému řezu dochází, je-li matka či dítě ohroženo na životě.
Řez je nejčastěji veden v sagitální rovině mezi pupkem a sponou stydkou v délce 10 – 12 cm (střední dolní laparotomie) nebo příčným suprapubickým řezem asi 2 cm nad os pubis s konkavitou kraniálním směrem. Dochází k horizontálnímu protnutí kůže, podkoží a fascie, dále k vertikálnímu řezu svaly a peritonea a v závěru dochází k otevření dělohy horizontálním řezem. Spolu s dělohou dojde také k protnutí struktury plica vesicouterina, což je důležité, protože jinak by mohlo dojít k poranění močového měchýře, který je také třeba sesunout. Poté dojde k vyjmutí dítěte, placenty a k zašití ran. Bezprostředně po operaci se pokračuje ve sledování životních funkcí, aplikaci léků a velmi důležitá je časná vertikalizace a rehabilitace, která zahrnuje také péči o jizvu. Už během několika hodin mohou v břišní dutině vznikat srůsty, proto je častá vertikalizace tak důležitá. Žena by po operaci měla i přes bolest co nejdříve vstát.
Během prvních dní je jizva bolestivá a je překryta sterilním krytím. V tomto období je velmi důležité se s jizvou sžít, uvědomit si proč tam je a jak moc je důležitá, spojit si jizvu s krásným okamžikem – narození dítěte, což může být pro některé ženy docela složité, vzhledem k tomu, jaké emoce po porodu mají. Proto některé ženy mohou mít problém jizvu přijmout. Může jim evokovat traumatický zážitek či pocit selhání, že nedokázaly porodit přirozeně. Důležitou skupinou žen, které svou jizvu nedokážou přijmout jsou například ty ženy, které dítě mít nechtěly, ale také ty, které o své dítě, při porodu či krátce po něm, přišly. Tyto ženy mohou proto jizvu po císařském řezu úplně „vymazat“ ze svého vnímání, avšak nikdy ji nevymažou ze svého těla. To je také důvod, proč mohou jizvy kdykoliv během života začít bolet nebo provokovat nepříjemné pocity.
Žena by si na jizvu měla začít přes krytí sahat, dotýkat se jí, snažit se navést dech do místa jizvy a také ji hladit, tak aby to bylo příjemné. Nejen jizvu samotnou, ale celou oblast podbřišku z důvodů několika různých řezů. Tyto techniky umožní ženě kontakt s jizvou a celým bříškem, zlepšují prokrvení a odtok lymfy, čímž dochází k uvolňování otoku. Tyto jednoduché techniky jsou velmi důležité, spolu s vertikalizací, jako prevence vzniku srůstů. Hlazení ve směru od symfýzy k pupíku může pomoci zavinování dělohy.
Po sundání sterilního krytí je třeba jizvu umývat vlažnou nebo lehce studenější vodou bez mýdla. Sprchu může žena využít i k promasírování jizvy – proud vody udělá jemnou masáž a dopomůže tak k lepšímu prokrvení. Studená sprcha působí proti otoku. Jizvu je poté potřeba důkladně osušit.
Po vytažení stehů a zhojení strupů je dobré promazávání pro dostatečnou hydrataci – ženy mohou využít například vazelínu nebo měsíčkovou mast, ale vhodné je také občas nechat jizvu „dýchat“ volně na vzduchu. Přidává se lehká masáž jizvy v podobě poklepů prsty nebo povrchového tahu a tlaku. Může to být nepříjemné a bolestivé, což může být opět důvodem pro „zapomenutí“ na jizvu a nestarání se o ni. Provádí se jemná tlaková masáž krouživými pohyby, tahová masáž jizvy do stran – posouvání jizvy nahoru a dolů a do stran. Využívá se intenzita, která není nepříjemná či bolestivá. Po asi 4 týdnech se zařazují další techniky, jako je třeba masáž jizvy do písmene S či C, nebo tlaková masáž s větším tlakem. V závěru terapie by žena měla posilovat hluboké břišní svaly, aby předešla jiným komplikacím.
O jizvu bychom měli pečovat klidně i více než 12 měsíců. Péčí o jizvu lze předejít jejím komplikacím, největší je vznik aktivní jizvy. Aktivní jizva je taková, která ovlivňuje napětí okolních měkkých tkání a může tak působit i na vzdálená místa. Je typicky tuhá, napjatá a má jinou barvu – zpravidla červenou, není protažitelná. Tím, že působí i na vzdálená místa, může ovlivňovat řízení motoriky a mohou tak být vytvářeny kompenzační mechanismy a následné svalové dysbalance. V místě jizvy může být zvýšená potivost, změna teploty, bolestivost na tlak o různé intenzitě, bolestivost pouze na dotek, nebo samovolná bolest. Aktivní jizva může být příčinou hned několika problémů, a proto je důležité se o jizvu (a nejen o jizvu po císařském řezu) starat. To ale potřebuje dostatečný čas a pravidelnou péči.
Velmi důležitou roli v péči o jizvu hraje motivace. Žena by měla být dostatečně motivována, aby se o ni starala. Buď má tu motivaci sama, anebo je třeba ji namotivovat ze stran zdravotnických pracovníků, nejlépe fyzioterapeutů. Je dobré představit rizika spojená s nestaráním se o jizvu – vysvětlení problematiky aktivní jizvy, zdůraznit, že bolestivá jizva je omezujícím faktorem v péči o miminko. Dále je velkou motivací estetika – aktivní jizva nevypadá moc pěkně. Některé ženy nechtějí z důvodu nehezké jizvy vůbec chodit do plavek nebo ukazovat své bříško při jakýchkoliv příležitostech (lékařské prohlídky, intimita ve vztahu s partnerem). Spousta žen si na své kráse zakládá a je proto dobré tuto estetickou funkci zdůraznit, jelikož i toto může být pro některé ženy ta jediná motivace, proč se o svou jizvu starat. Dle mého názoru jde o to nastavit si priority. Některým ženám se o jizvu prostě nechce starat třeba proto, že jsou unavené a řeknou si, že to udělají zítra. Ale další den budou také unavené a mohou říkat, že na to nemají čas. Proto si myslím, že dostatečná motivace je jedna z nejdůležitějších. Jde o to najít si těch pár minutek například večer před spaním, ráno po probuzení nebo při jakýchkoliv příležitostech.
Důvodů, proč se žena o jizvu nestará, může být několik. Ať už se jedná o nedostatečnou motivaci, nebo také neinformovanost – dle mého názoru se toto téma teď řeší více než například před 10 lety, ale může se stát, že v porodnici není žádný pracovník, který by ženu o jizvě poučil. Moc žen také nechodí k fyzioterapeutovi, a proto tyto informace nemají. Řekla bych, že dříve také nebylo tolik literatury o těhotenství obecně, jako je teď. Tak se může stát, že některé ženy informace o jizvě nemají a vůbec tedy neví, že se o ni mají nějak starat. Dalším důvodem může být výše zmíněné nepřijetí jizvy, což se může stát u žen, které dítě nechtěly (např. znásilnění), anebo u těch, které o miminko z různých důvodů přišly. Mají jizvu spojenou s traumatickým zážitkem a místem, kterého se nerady dotýkají. Což může platit i u maminek, pro které byl porod císařským řezem velmi nepříjemným až traumatickým zážitkem. Dále se také může jednat o to, že jizva zkrátka bolí, tak si nechtějí působit ještě větší bolest.
Neléčená jizva způsobuje řadu problémů. Hlavním z nich je bolestivost – na dotek, samovolná nebo při určitém pohybu. Jizva po císařském řezu může také způsobovat bolesti zad, dolních končetin, nebo také bolesti hlavy – obecně bolest na místech, která s jizvou z laického pohledu nesouvisí. Při bolesti jizvy dochází i ke změně dechového stereotypu, ženy nechtějí do místa napětí a bolesti pouštět dech, proto dýchají pouze povrchově a mají horní typ dýchání, kterým mohou dlouhodobě přetěžovat svaly hlavy a krku. Může také evokovat jiné gynekologické problémy jako je třeba bolestivá menstruace, bolestivý pohlavní styk nebo bolesti v oblasti pánve celkově. Ženy, které se o jizvu nestaraly mohou také trpět zácpou nebo inkontinencí. Bolestivá jizva způsobuje změnu stereotypu celkového pohybu a dochází tak ke vzniku svalových dysbalancí a k výše zmíněné bolesti zad či krční páteře. S těmito problémy ženy navštěvují různé specialisty jako například gynekology nebo ortopedy, ale jen málo z nich skutečně přijde na jádro problému – neléčenou jizvu po císařském řezu. Pokud se na to tedy přijde, žena je odeslaná k fyzioterapeutovi, který se snaží o její nápravu – samozřejmě za aktivní spolupráce ženy.
Moje maminka je 14 let po porodu císařským řezem a zeptala jsem se ji proto na pár otázek. Ptala jsem se, jestli se o jizvu nějak starala a jestli ji někdo informoval o této problematice. V porodnici jí nikdo nic neříkal – jen to, že si jizvu má mazat indulonou či vazelínou, jinak vůbec nic. O této problematice vůbec nevěděla a netušila, že vynechání péče může představovat takové závažné komplikace. Jizva ji ale nedělá žádné problémy – nebolí, netáhne a má krásnou světlou barvu.
Dle mého názoru je ale třeba, aby informovanost o této problematice byla lepší a měla by se dostat do povědomí všem nastávajícím maminkám. Ta moje má štěstí, že ji jizva netrápí, ale to rozhodně nemají všechny ženy. Myslím si, že teď je informovanost lepší, než před těmi 14 lety, ale rozhodně by bylo dobré péči o jizvu připomínat nejen všem rodičkám v porodnicích, ale také všem ženám například u gynekologa, aby měly představu o důležitosti péče i o možných komplikacích. Sepsané informace by tam mohly ženy dostávat v letáčcích. Velmi přínosné by bylo dostat tuto problematiku do povědomí více lidí například prostřednictvím sociálních sítí. Spousta z nás sleduje na sociálních sítích lidi, kteří mají veliký dosah a kdyby někdo takový udělal kampaň na toto téma, řekla bych, že většina mladých žen by byla značně informována. Ne všichni ale mají svůj účet na sociálních sítích, takže by se na toto téma mohla natočit krátká reklama do televize, nebo by se mohly tisknout články o jizvě v časopisech. Zkrátka aby celá naše společnost měla ty důležité informace.
Péče o jizvu po císařském řezu je tématem, které si zaslouží větší pozornost, než jí často věnujeme. Článek Markéty ukazuje nejen praktické informace, ale i hlubší rozměr této péče – psychický, emoční, vztahový.
Jsem ráda, že toto téma dostává prostor i v rámci odborné výuky a že nové generace terapeutek vnímají tělo ženy jako celek – se všemi jeho vrstvami, bolestmi i příběhy. A také jsem velmi vděčná, že mohu být výuky a vedení těchto mladých studentů součástí. : )
💛 Pokud vás toto téma zaujalo a chcete se do něj ponořit více do hloubky, najdete na mém webu i další články věnované práci s jizvou – nejen po císařském řezu: Celá sekce JIZVY – přečíst zde
S láskou k sobě,
Alexandra
